JEANNE SMITSOVÁ, korespondentka ve Francii
PAŘÍŽ, Francie, 26. května 2011 (LifeSiteNews.com) – Od letošního září budou nové oficiální osnovy přírodovědných předmětů ve Francii vyžadovat od všech studentů 11. ročníku, kteří se připravují k maturitě – což je většina francouzských dospívajících – aby studovali celou řadu témat, jež souvisejí více s genderovou ideologií než s přírodními vědami.
Dvě velké kapitoly, „Co je ženské a co mužské“ a „Převzít kontrolu nad svým sexuálním životem společně a odpovědně,“ tvoří přibližně třetinu celoročních osnov studentů, jejichž hlavním předmětem nejsou přírodní vědy; u přírodovědně zaměřených uchazečů jsou součástí širšího programu. Program neomaleně propaguje antikoncepci, ospravedlňuje potrat a hájí homosexuální aktivity.
Rovněž minimalizuje rozdíly mezi muži a ženami: „Anatomické a fyziologické rozdíly mezi mužským a ženským mozkem způsobené vlivem pohlavních hormonů nejsou o nic významnější než rozdíly mezi jednotlivci stejného pohlaví,“ zní jedna z „koncepcí,“ které mají studenti 11. ročníku pochopit, než budou skládat maturitní zkoušky.
Duch osnov se hojně odráží v nových učebnicích, které budou placeny z veřejných peněz a na začátku školního roku distribuovány žákům ve všech veřejných školách, ale i ve všech školách soukromých financovaných z veřejných zdrojů – většinou katolických.
Všichni hlavní vydavatelé učebnic již připravili širokou škálu knih, které nabídli ředitelům škol, aby si mohli vybrat, ale žádná z nich není mravně přijatelná: pohybují se od skandálních po hluboce skandální. Zděšení ředitelé zjišťují, jak vydavatelství bez otázek rozvádějí genderovou ideologii v celých kapitolách, které nesou názvy jako „Stát se mužem nebo ženou“…
Sdělení je jasné: „Sexuální identita“ je jedna věc. Nejedná se o pohlaví, s nímž se člověk narodil – se všemi jeho „stereotypy“ – podle „biologického pohlaví.“ Ukazuje se, že hlavní roli při „osvojení si pohlaví“ hraje kultura a výchova. „Sexuální orientace“ je jiná věc: je přísně „intimní“ a náleží do „soukromé sféry.“ Prezentuje se jako záležitost svobodné volby.
Většina učebnic ilustruje tyto představy fotografiemi teenagerů nejasného pohlaví a pochodů homosexuálů.
Zdá se, že hlavní myšlenkou je způsobit u mladých lidí zmatek, pokud jde o jejich identitu jako mladých mužů a žen. Texty a obrázky ve všech učebnicích dlouze přemítají o podobnosti mužského a ženského plodu před „pohlavní diferenciací.“ Rovněž kladou velký důraz na vzácné chromozomální odchylky, které vedou ke vzniku pohlavně neodlišených jedinců – hermafroditů – neboli mužů s chromozómy XX a žen s chromozómy XY. Co se „kultury“ týče, uvádějí se zde příklady tradičních společností, které vynalezly „třetí pohlaví,“ například polynéské „fa´afafine,“ kteří se rodí jako muži, ale jsou vychováváni jako ženy a mohou žít se ženou nebo s mužem, aniž by byli pokládáni za homosexuály.
Cíl osnov je rovněž naprosto jasný; do značné míry se odvolávají na zákony proti „zločinům z nenávisti“ a na organizace, které bojují proti diskriminaci a „homofobii.“
Pokud jde o „sexuální výchovu,“ mají osnovy a jejich učebnice další nepřijatelný účel: ukázat, jak lidé „ovládli“ plození a měli by je ovládat, ať je to proto, aby se vyhnuli narození nového člověka při sexu, který přináší rozkoš, nebo aby umělými technikami překonali neplodnost.
Od studentů se očekává, že vysvětlí, jak se akt plození vyvinul od pudu založeného na hormonech u krys či ovcí až po rekreační a kulturně zdůrazněnou aktivitu, kterou pozorujeme u primátů. Ukazuje se zde, že opice bonobo (neboli šimpanzi trpasličí, jak se nazývali dříve) se chovají podobně jako lidé: mají vztahy pro zábavu a vztahy vážné a časté jsou homosexuální styky, čteme v učebnicích. Lidská sexualita je podána jako variace na toto téma: o něco složitější, možná potlačená, ale nic víc než zvířecí chování.
Kapitoly o kondomech („jediném“ způsobu, jak se vyhnout pohlavním nákazám), „stoprocentně“ účinných antikoncepčních pilulkách, volně dostupných postkoitálních tabletách a všech druzích potratu tento obrázek doplňují. O těhotenství se lživě tvrdí, že začíná zahnízděním embrya v děložní sliznici. Postaborční trauma a vážné vedlejší účinky každodenních hormonálních antikoncepčních prostředků nejsou ani zmíněny. Oplodnění ve zkumavce, zmrazování embryí a dárcovství vajíček se podává tak, aby se jevily jako naprosto normální – jedna z učebnic se velice snaží ukázat, že jedině katolická církev má námitky proti každému umělému oplodnění. Jakékoli jiné mravní soudy zcela chybějí.
Někteří katoličtí ředitelé škol nyní doufají v širokou a důraznou reakci ze strany církve; zkušenosti však ukazují, že soukromé školy financované z veřejných zdrojů mají tendenci chovat se v těchto věcech spíše nenápadně. Nezávislé katolické školy, které platí výhradně rodiče, čelí jinému problému: i když nejsou povinny držet se státních osnov, přece jen své středoškolské studenty připravují k maturitě, která otevírá cestu na univerzity a k vysokoškolskému vzdělání. Pro žáky, kteří budou na konci 11. ročníku skládat zkoušku z přírodních věd, spočívá potíž v tom, že budou vystaveni buď něčemu, co odporuje jejich svědomí, nebo špatným známkám a ideologickému vyšetřování ze strany zkoušejících.
Nové osnovy byly zpracovávány a postupně zaváděny od ledna 2009, kdy tehdejší Sarkozyho ministr školství Xavier Darcos zveřejnil „reformu“ lyceí neboli francouzských středních škol.
Převzato ze serveru LifeSiteNews.co, přeložila Lucie Cekotová